Přeskočit na hlavní obsah

Jak víte, že je reforma EU nemožná?

Všichni na ní mají názor, každý se k ní vyjádřil, ale nikdo ji ve skutečnosti nikdy neviděl. Reforma Evropské unie rozděluje diskutující a každá debata o ní vyvolává silné emoce.
Jsem realista a vím, že reformovat něco tak mohutného a zkostnatělého, jako je evropský byrokracie, je nadlidský úkol. Stejně tak ale vidím, že pro zemi naší velikosti není izolacionismus řešením. Navíc, aby západ mohl čelit hrozbám typu Islámský stát, musí kooperovat, nikoliv dezintegrovat.

Nejde se tvářit, že se nic neděje
Faktem ale je, že o reformě EU se zatím jen mluví a až na pár nesmělých krůčků se o ni nikdo nepokusil. A přitom si myslím, že teď je ta nejlepší příležitost se o ni pokusit. Migrační krize a teroristické útoky donutily politiky více přemýšlet a poslouchat voliče. Brexit otevřel Pandořinu skříňku a ukázal odtrženým bruselským elitám, že z jejich milovaného klubu chtějí někteří odejít. Krize v Turecku bude jistě mít vliv na fungování NATO a bude nutit evropské členy paktu k přijetí pozice. Rusko stále cítí svou příležitost a salámovou metodou se bude snažit dostat další a další spojence do svého paktu. Zkrátka v Evropě a u jejích dveří se děje příliš mnoho, aby se EU mohla dál tvářit, že je třeba hlavně regulovat emise sekaček a vysokou spotřebu vysavačů.

Musíme začít něco dělat
Namísto akademických, ale pořád jen teoretických řeší, je třeba začít něco dělat. Pokud má reforma EU přijít, tak jí nečekejme z Bruselu. Musí přijít z míst, kde je stále ještě moc nad evropskou integrací, ale často není vůle – od členských států.

Vytvořme koalici pro změnu
Proto je třeba začít tím, že země s podobným názorem se spojí a začnou přemýšlet o tom co, jak a v jakém časovém rámci změnit. Pro ČR to bude trochu složitější, protože jejímu premiérovi nerozumí často ani občané země, natož aby se domluvil (anglicky či jinak) za jejími hranicemi. Ale za rok jsou volby a odsoudit snahu o reformu kvůli jednomu neschopnému člověku je nesmysl.

Zbavme se bruselských elit
Je třeba si přiznat, že současná garnitura v EU nic dobrého nepřinesla a zbavit se myšlenky, že by přinést ještě mohla. Pokud máme uvažovat o nějaké změně, musí v Bruselu sedět lidé, kteří jsou spojení s realitou a mají zdravý rozum. Ideálně tak, aby tito lidé svým realistickým pohledem reformu z Bruselu pomohli popohnat.

Vyházejme bruselské úředníky
Byrokratický aparát EU narostl to obrovských rozměrů. Většina úředníků má platy, o kterých se zaměstnancům v členských státech ani nezdá. A jejich jediným cílem je najít si ospravedlnění pro své křeslo do doby, než odejdou do svého eurodůchodu. Nesmyslné regulace vznikají v Bruselu právě proto, že úředníci se snaží předstírat práci.
Evropská komise by se měla omezit jen na několik oblastí a její pravomoci by měly být hlavně koordinační. Evropskými komisaři jsou často vysloužilí politici, které už doma nikdo nechtěl. Schopní politici zůstávají v národní politice. To se musí změnit. A připouštím naprosto otevřeně, princip jedna země – jeden komisař je dle mého přežitek. Právě existence tolika komisařů nutí jejich úředníky k vymýšlení nesmyslů.

Udělejme kompletní audit evropské legislativy
Za ta léta EU přijala takové množství nařízení, směrnic, rozhodnutí a kdoví čeho, že už to snad ani nejde spočítat. Ale my musíme uděla právě opak – je třeba všechny tyto právní akty projít, vybrat ty užitečné a zbytek zrušit. Nebude to jednoduché. Jednak je jich opravdu hodně. Ale také, díky jejich implementaci, bude potřeba uklidit v jednotlivých národních právních řádech.

Zrušme většinu evropských dotací
Evropské státy si konečně musí připustit, že není možné, aby všechny regiony EU byly stejně bohaté. Stejně jako existují bohatí a chudí lidé, stejně tak budou existovat bohaté a chudé části EU. Dotace to mohou zmírnit, ale cena snahy se nevyrovná výslednému efektu. Navíc, čím chudší země, tím větší korupce dotací a tím menší je jejich efekt.
A stejně tak se musí změnit dotace do zemědělství. Zemědělci jsou zvyklí pracovat, tak se určitě časem smíří s tím, že jejich hlavní obživou bude opět zemědělství, ne administrativa evropských dotací. Jednotná zemědělská politika stejně jen vedla k tomu, že vznikaly mohutné a bohaté agrokorporace, které vydělávají na dotacích. Malý zemědělec si musí hledat cestu jinudy, třeba populární bioprodukcí.

Možná to zní naivně, ale začít se musí
Je třeba začít konat. Je třeba zachovat to dobré a změnit to špatné. Je třeba začít reformu EU připravovat. Ne hledat důvody, proč to nejde a myslet si, že nás zachrání izolace či jiné formy spolupráce, které jsou beztak na EU v nějaké formě navázané.

Možná jsem ve svých představách naivní. Ale nejhorší je svět malovaný na černo-bílo. Když má každá strana svůj názor a nulovou toleranci k tomu druhému, nepohneme se nikam. Je třeba začít něco dělat, ne jen o změně mluvit.

Note: This article on EU reform was also published in English and can be found here.

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét